O tom, že lidé chodí na filmy stále méně, není pochyb. Je vidět, že filmový průmysl stagnuje. Jistě, najde se pár výjimek, avšak pravdou je, že naprostá většina nyní vydávaných filmů není ničím výjimečná, a naopak slouží pouze k tomu, aby zaútočila na nejnižší pudy diváka. A to vše za účelem generování zisku.
V první řadě je to využívání již známých značek, ať již v podobě pokračování, rebootů, nebo remaků. Stačí se jen podívat a vidíme, že naprostá většina produkce spadá to jedné z těchto kategorií. Je to samozřejmě z dobrého důvodu – filmaři, tedy spíše filmová studia, dnes sází na jistotu. Dobře vědí, že známá značka přitáhne do kina diváky, ať už film bude dobrý či nikoliv. Jsou to v podstatě téměř jisté peníze.
Podobně je tomu u opakování žánrů. To vidíme nejen v kinech, ale také v televizi. Není náhoda, že je tolik superhrdinských filmů, ani to, že v televizi dávají v podstatě neustále detektivky. Zkrátka velmi dobře vědí, co diváky zajímá, a jak je přilákat do kina či k televizním obrazovkám.
S tím souvisí i to, že jsou mnohdy prioritou efekty nad příběhem. Mnohdy se zdá, že je cílem ukázat, co vše dnes počítačová animace dovede, spíše než odvyprávět kvalitní příběh s dobrými herci. To je samozřejmě pochopitelné, neboť dnes se snaží, aby filmy byly cílené na co nejširší publikum. Musí být tedy takové, aby zaujalo každého – a to se nejlépe udělá právě vizuály.
K tomu samozřejmě patří i využívání současných trendů, a to i v případě, že vyvolávají kontroverzi. Stačí jen vzpomenout na obsazování herců tmavé pleti do role, kterou původně hrály bílé osoby. Jistě, nemusí to sedět ani zdaleka každému. Hlavní ovšem je, že se o onom filmu díky tomu mluví. A čím více se o něm mluví, tím více lidí se na něj půjde podívat, a tím více také vydělá. A to je hlavním cílem každého filmového studia.